Smysl života

Filozofické otázky bývají často bez jasné odpovědi. Proto spousta lidí považuje za zbytečné se jimi zabývat. Je to samozřejmě pravda, z jistého úhlu pohledu. Nicméně alespoň nad některými z nich bychom se měli zamyslet. Už jenom proto, abychom si zhodnotili, jestli se náš život ubírá směrem, kterým chceme.

Otázká: „Jaký je důvod našeho života?"

mezi ně určitě patří. Abychom byli schopni si na tuto otázku aspoň rámcově odpovědět, musíme si definovat lidský život: „Co má každý lidský život společného?“

je konečný (má počátek a konec)
neexistuje žádné vyšší poslání, které by bylo definováno stejně jasně, jako že život má začátek a konec

Proč nad smyslem života přemýšlíme?

Protože jsme na to dosáhli dvou podmínek.

Jsme dostatečně inteligentní abychom toho byli schopni
Máme na to čas, protože nezbytné potřeby jako byl dřív hlad a smrt na každém rohu se nám již v některých částech světa podařilo vyřešit dlouhodobě.

Život tedy, žádný hlubší smysl sám o sobě nemá. Jinými slovy, definice života není doprovázena žádným smyslem, který by byl součástí života.

To může působit na první pohled až tak, že když život nemá hlubší smysl, tak nemá cenu žít. Nicméně může to být také přesně naopak. Fakt, že život nemá smysl nám dává jednu strašně důležitou věc, svobodu

Kdyby měl život jasný smysl neměli bychom svobodu v tom, zvolit si který smysl chceme svému životu přidělit.

Často někteří lidé říkají, že život nemá smysl, protože všichni jednou zemřeme. V podstatě jejich myšlenka říká. Proč se o cokoliv snažit, když stejně přijde moment, kdy nebude záležet na tom, jestli jsme se snažili nebo nesnažili.

Problém s touto myšlenkou je ten, že neplatí, když jí otočíme. Protože když život nemá smysl kvůli tomu, že je konečný tak by to mělo znamenat, že pokud by byl nekonečný měl by smysl. Nicméně zamysleme se: Měl by život smysl, kdyby byl nekonečný?

Odpověď je, neměl. Protože když u modelu, kdy je život konečný naše snahy nedokážou ovlivnit to, že stejně jednou zemřeme, tak stejně v modelu nekonečného života nedokážou ovlivnit to, že nikdy nezemřeme. Zjednodušeně řečeno, člověk by nikdy nezemřel bez ohledu na to, jestli se snažil nějaký smysl naplňovat či nikoliv.

Z toho vyplývá strašně důležitá věc: Jestli život smysl má nebo nemá vůbec nezávisí na tom, jestli je život konečný nebo nekonečný.

Vlastní smysl

Nicméně mít vlastní smysl v životě je dobrá věc, dává nám to směr. Nicméně úkol definování toho, jak získat smysl vlastního života, je dost těžký, protože je zde spousta výjimek, kdy ta definice neplatí a je třeba ji stanovit jinak.

Například: Dělejte to, co vám dává štěstí. Ale drogy také způsobují štěstí, přesto by si je spousta z nás za smysl života nevybrala.

Takže definici upravíme: Dělejte to, co vás dělá dlouhodobě šťastnými už třeba jenom statusem, že se té věci věnujete. No dobře, ale pokud má někdo jako dlouhodobou zálibu pácháni nějaké trestné činnosti a nic jiného ho nenaplňuje co má udělat.

I takový člověk má v podstatě smysl života. I když ten smysl ostatní odsuzují tak ten člověk smysl má. Je ovšem běžné, že se okolí třeba i stát snaží prostřednictvím nějaké léčby, přimět toho člověka, aby našel zálibu a smysl v jiných věcech.

Jsou samozřejmě různé pohledy na toto téma. Mít potomky je také v podstatě smysl života. Ve volné přírodě je smysl života v podstatě pouze přežít a mít potomky. Je to z důvodu toho, že tyto dvě potřeby je tak strašně těžké trvale naplnit a jsou nezbytné pro existenci, že se staly náplní života jako takového.

Nicméně jak už jsme zmínili, když se lidstvu tento úkol podařilo splnit, tak život smysl ztratil, protože když po celou dobu existence života evolučně se snažíme pouze přežít. Jelikož vzhledem k tomu, že je to těžký úkol a na nic jiného ani nemáme energii, tak když během pár let se stalo, že samotné přežití už není takový problém (pro část populace), tak logicky život smysl tak trochu ztratí.

Spousta lidí mluví o smyslu života jako o konkrétní věci. Např: jediný úkol v životě je následovat boha. Nicméně když takové úkoly splníme, tak není nic nebo nikdo, kdo by nás odměnil, fakticky jsme ničeho nedosáhly. Jediný, kdo nás může odměnit jsme my sami. To znamená úkol života si určujeme sami, protože jenom my vlastní odměnou jsme schopni tomu úkolu dát smysl.

Možná si říkáte, že v náboženství nás odmění přece bůh a máte naprostou pravdu. Nicméně boha zatím ještě nikdo nedokázal, takže i v případě náboženství se odměňujeme sami. Víme, co dělat máme a co dělat nemáme bůh slouží spíš jako prostředník.

Jako někdo, komu jsme tu moc odměnit se dali ale fakticky jsme mu jí nedali, protože důvěra v boha není 100% zavazující teoreticky (i když to náboženství zakazuje) se můžeme stát ateistou, tudíž moc odměňovat se za naplňování smyslu máme vždy a jenom my.

Dalšá články naleznete

Náš youtube kanál naleznete